Přejete si odebírat
novinky?

Newsletter ▼Newsletter ▲
Česká pošta

Zelená linka: 800 223 000

Každé ráno je pro mě nová výzva...

Začínala jako brigádnice v Kašperských horách. Dopolední roznášení pošty brala zpočátku jako příjemné zpestření života. Poznávala novou krajinu a nové lidi. Životní rozhodnutí na sebe nedalo dlouho čekat. Přijala pozici doručovatel-četař v Kašperských Horách, později při přechodu do Sušice směnaře. Dnes je Iva Zahradníková vedoucí oddělení v provozu na poště v Sušici.

Vzpomenete si ještě na své začátky?
Moc ráda na tu dobu vzpomínám. Vystudovala jsem gymnázium a po maturitě jsem šla pracovat jako servírka. Pak přišla doba, kdy jsem chtěla mít stále zaměstnání. Našla jsem si práci jako správce budovy u městských lesů. Dopoledne jsem měla volno a tak jsem ani na vteřinu neváhala, když mě oslovila pošťačka od nás z Kašperských hor, jestli k nim nechci jít na brigádu.

Jak se vám líbilo roznášet poštu? 
Bylo to naprosto skvělé! Byla jsem celý den venku, na čerstvém vzduchu. Poznávala jsem okolí Kašperských Hor, kde jsem bydlela. Jezdila jsem do Srní, na Rejštejn, na Modravu nebo na Filipovu huť. Je to nádherný kraj. Byla jsem tam poprvé v životě a přitom jsem to celý život měla takříkajíc za humny. Poznala jsem nejen úžasnou krajinu, ale také úžasné lidi, ráda jsem s nimi pokaždé prohodila pár slov. Úplně mě to nadchlo a pohltilo.

Kdy přišlo rozhodnutí vzít tu práci na hlavní pracovní poměr? 
V době, kdy vzniklo depo v Klatovech, dostala jsem nabídku dělat vedoucí doručovatelů v Kašperských Horách. To už jsem věděla, že pošta je moje srdeční záležitost. Přihlásila jsem se na výběrové řízení, které jsem vyhrála a od té doby jsem tady. Měla jsem funkci četaře a pod sebou tři podřízené doručovatelky. Půl dne jsem doručovala a půl dne dělala kancelářskou práci.

Máte v rodině nějakého pošťáka? 
Historicky v rodině žádného pošťáka nemáme. Ale když jsem mamince řekla, že půjdu pracovat na poštu, byla úplně nadšená. Říkala, že je na mě hrdá, protože povolání pošťáka bylo tehdy prestižní záležitost, zvláště na vesnici. Dostat se na poštu nebylo vůbec jednoduché.

Proč jste nezůstala v Kašperských Horách? 
Díky centralizaci nás zrušili a přesunuli do Sušice. Dostala jsem nabídku, abych dělala zástupkyni vedoucího jako směnař. Kdyby se to nestalo, byla bych pořád na Kašperkách.

Jaké jste měla tehdy pocity? 
Jsem tady od srpna loňského roku. Zpočátku to byl velký krok do neznáma. Z malého, téměř rodinného prostředí do velkého mezi cizí lidi. Bylo to zvláštní, jiné, nové. Ale zvykla jsem si rychle.

Co vás na vaší práci nejvíc baví? 
Doručování je hodně stejné. Ráno složíte poštu, jedete, rozvezete, odpoledne vyúčtujete, opakuje se totéž každý den. Kdežto ve funkci vedoucího nevíte, co vás druhý den čeká. Ráda pracuji s lidmi a mezi lidmi. Těší mě komunikace, řešení problémů, každý den je jiný, každé ráno je pro mě nová výzva.

Co je na vaší práci nejtěžší? 
Stále přemýšlím a snažím se, aby všechno běželo a fungovalo tak jak má. Aby byli doručovatelé spokojení, aby bylo vedení spokojené, abych dala dohromady rozvrh práce. Musím zajistit každodenní provoz.

Máte dost kvalifikovaných pracovníků? 
Lidé přicházejí, odcházejí, jsou nemocní. O prázdninách vypomůžou brigádníci, kteří si rádi přivydělají nějakou tu korunu, ale složitější je situace, kdy mám dlouhodobě nemocné lidi a potřebuji zajistit provoz.

Neměla jste někdy chuť s tím seknout a jít jinam? 
Ale to víte, že jo. Ale to bylo jenom na chvíli, vážně bych neodešla. Znáte to, za pět minut se něco povede, někdo vás pochválí a je všechno jinak. Víte, že je to ta vaše práce, která vás baví a přináší radost, a když se přežene mrak? Zase vyjde slunce.

Co je u člověka na vaší pozici důležité? 
Myslím, že je to praxe. Mám tím na mysli praxi od úplného začátku. Já jsem začala opravdu od píky, všechno jsem si osahala a vím, jak je co těžké, složité, náročné či jednoduché. Také vím, co a jak funguje, takže za mnou nemůže nikdo přijít a říct, že něco takhle nejde. Vím, co jde a co už nejde. To je obrovská výhoda. Všechno jsem nabrala praxí.

Jste přísná vedoucí? 
Přísná asi ne. Snažím se vyjít všem vstříc, pochopit je a když se dopustí nějaké chyby, tak vím, že se to stát může a vím, jaké to je a jak se asi cítí. Sama jsem pár chyb udělala, jsme přece lidé. Člověk se zamyslí na chvíli nad něčím jiným, třeba co budete vařit k večeři a kopanec, nad kterým vám stojí rozum stát, je na světě. Z toho plyne, že v práci se nemá myslet na vepřové k večeři.

Jací jsou vaši podřízení? 
Mám tady dvacet tři doručovatelů a myslím, že si vzájemně vycházíme vstříc. Dva z nich jsou muži. Žen je převaha a občas to mezi nimi zajiskří, ale není to nic vážného.

Jak motivujete své lidi? 
To je individuální, na každého musíte jinak. Už ty lidi znám a vím, jak s nimi mám jednat, koho co trápí, co má kdo rád a o čem s ním můžu povídat. Hodně mi v tomto směru pomohla školení komunikačních dovedností, které pošta organizuje. Myslím, že je důležité se občas potkat s kolegy a vědět, jak to chodí jinde, jaké mají zkušenosti a vzájemně si je předat.

Máte čas na sebe?
Toho času mi moc nezbývá. Hodně žiju prací, zatím nemám ani vlastní rodinu, nějak nestíhám. Ale když mám volnou chvíli, jedu na chalupu, kde mám kytičky, zahrádku, občas zalezu do bazénu a relaxuji. Baví mě taky vařit a péct. Bratr má penzion, tak mu tam občas chodím pomáhat. Jen tak, z radosti.

Proč by měl člověk dělat poštovní doručovatelku? 
Je to nádherná práce venku, člověk není nikde zavřený, potkává nové lidi, má možnost se přátelit, povídat s dobrými lidmi.  Pořád máte pocit volnosti.

Rychlý Proustův dotazník:

Jaká je vaše nejvýraznější vlastnost?
Velký dobrák
Co oceňujete u svých přátel?
Férovost, rovnost
Vaše oblíbená činnost?
Okopávání zahrádky
Vaše představa dokonalého štěstí?
Když všechno jde tak, jak má
Čím byste chtěl být, kdybyste nebyl sebou?
Zvířátkem
Kde byste ráda žila?
U moře
Vaše oblíbená barva?
Modrá
Váš oblíbené zvíře?
Papoušek
Vaše oblíbená květina?
Všechny v truhlících či květináčích, nemám ráda řezané květiny
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo a pití?
Všechno dobré
Co nejvíce nesnášíte?
Pomluvy
Pro kterou lidskou chybu máte největší pochopení?
Lidská chyba
Jaké je vaše oblíbené životní motto?
Jdi za svým snem

Text a foto: Mercedes Wimmerová, sekce Rozvoj Lidských zdrojů