Přejete si odebírat
novinky?

Newsletter ▼Newsletter ▲
Česká pošta

Zelená linka: 800 223 000

Příběhy úspěšných

Chtěla jsem být kadeřnice nebo paní učitelka...

Jako malá chtěla být kadeřnice nebo paní učitelka. Tatínek ji ovšem viděl za poštovní přepážkou, a tak se stalo, že se ocitla v Plzni na poštovním učilišti v oboru manipulant poštovního provozu. Prvního září 1997 nastoupila na své první místo na poště v Plzni. Bylo jí sedmnáct let a týden. Od té doby uplynulo už jednadvacet let. Lucie Pajerková dnes pracuje jako vedoucí pošty v Přešticích.

Takže jste vyučená?

Vzdělání jsem si postupně doplňovala, podle toho, kde a jaký obor otevřeli. Když v Plzni otevřeli obor s maturitou, čtyři roky jsem studovala a udělala si maturitu. Potom jsem se přihlásila na Plzeňskou pedagogickou fakultu na obor Studium v oblasti pedagogických věd se zaměřením na přípravu učitelů praktického vyučování na SŠ. V té době otevřeli také bakalářské studium v oboru Učitelství praktického vyučování. Neváhala jsem ani minutu a okamžitě jsem se přihlásila. Teď čekám, kdy otevřou magisterské studium, abych si dodělala celé vysokoškolské vzdělání.

Jak vzpomínáte na své první působiště?
Nastoupila jsem na malou poštu v Plzni, byla tam pouze dvě okénka. Protože jsem byla hodně mladá, moc se mi pracovat nechtělo, radši bych ještě chodila do školy a učila se. Tak jsem říkala, že tam budu jenom týden, po týdnu jsem říkala, že maximálně měsíc a po měsíci maximálně jeden rok. Dneska jsem na poště už jednadvacátým rokem a jsem spokojená.

Kdy se z vás stala vedoucí pošty?
Samozřejmě mi to nějakou dobu trvalo, než jsem se stala vedoucí pošty. Z malé plzeňské pošty jsem odešla pracovat za přepážku na velkou poštu v centru Plzně. Tam jsem okusila všechno. Učila jsem se dělat pokladní, vnitřní služby nebo balíkové služby. Udělala jsem si takové kolečko a v případě potřeby jsem mohla kohokoli zastoupit. Když jsem si dokončila maturitu, dostala jsem nabídku dělat vedoucí směny. Krátce nato jsem se stěhovala s rodinou do Přeštic, kde hledali také vedoucí směny. Dostala jsem se ze dne na den do cizího kolektivu. Ale dnes s odstupem času můžu říct, že na původní poště, kde jsem se dostala na vyšší pozici, tak to nebylo tak ideální, jak by to mělo vypadat. Na přeštické poště jsem získala respekt, protože jsem rovnou přišla jako vedoucí směny. V roce 2011 odcházela vedoucí pošty a pro mě to byla nová výzva. Přihlásila jsem se do výběrového řízení a manažer mě vybral.

Co bylo nejtěžší ve chvíli, kdy jste usedla na židli vedoucí pošty?
Já si špatně pamatuji obličeje ve spojitosti se jménem a tady bylo plno lidí a plno přepážek, a mnoho žen, asi dvacet doručovatelek. Bylo to těžké asi hlavně pro mě, ale sedli jsme si.
Nejtěžší bylo navázat vztahy. Aby přišli na to, že se jim snažím pomáhat. Díky přísným začátkům na poště v Plzni jsem byla zvyklá dodržovat řád a disciplínu. Navíc jsem si dokázala poradit s něčím, co tu ještě nebylo, s čím jsme se nesetkali, věděla jsem, kam zavolat, kde se poradit.

Která z pozic je vám nejbližší?
Jsem spokojená v té současné pozici. Mám ráda jak tu kancelářskou práci, tak i kontakt s lidmi. Ráda zpracovávám papíry a zároveň ráda komunikuji s lidmi. Tady je to tak půl na půl a to je ideální.

Takže máte ráda komunikaci s lidmi?
Jsem hodně komunikativní. Na vysoké škole byly moje nejoblíbenější předměty týkající se především psychologie. Praxi v rámci studia jsem potom získala na poštovním učilišti jako učitelka. Mrzí mě, že v tomto oboru není pokračování, takže čekám, až otevřou další obor v magisterském programu a půjdu studovat dál.

Co je na vaší práci nejtěžší?
Velmi důležitá a zároveň těžká je práce s lidmi a komunikace. Každý člověk je jiný a já musím děvčata stále motivovat k dobré práci, k tomu, abychom dotáhli do konce všechny důležité věci. Tím, že jsou každá jiná, každá má jinou povahu, vznikají stále nové a jiné situace, které musím řešit. Je potřeba je přesvědčit, pořád dokola některé věci opakovat, připomínat. Někdy je to vyčerpávající, ale zároveň velmi podnětné a zajímavé. Musím být kreativní. Zvládám to také díky dobrému kolektivu a zázemí, včetně svých nadřízených.

Máte čas na rodinu?
Našla jsem si čas i na svatbu, manžela mám a taky máme šestiletou holčičku, půjde do první třídy. Díky manželovi a především dceři jsem se naučila, že musím jít domů včas, protože mě tam čeká druhá práce. Bydlíme na vesnici, a vůbec nechápu, jak jsem do té doby mohla bydlet v Plzni v paneláku. Mám ráda dlouhé rychlé procházky, jezdíme na kole. Hodně mi to pomáhá na čistění hlavy, že se dostanu do přírody, kde vypnu. Dávám si cíle, které musím splnit. Jinak se také hodně věnuji ručním pracím. Háčkuji, vyrábím různé věci společně s dcerou.

Máte pocit hrdosti, že pracujete na poště?
Určitě takový pocit mám. Jsem pyšná, že pracuji na poště. Neustále se snažím vysvětlit lidem, kteří si stěžují, ať se na situaci podívají i z druhé strany, kdyby na poště pracovali. Mám tu práci ráda, jsem hodně loajální, stojím za naším poštovním světem. Pošta je tradice, obchod, a každému bych doporučila, aby sem šel pracovat.

Rychlý Proustův dotazník:

Jaká je vaše nejvýraznější vlastnost?
Tvrdohlavost.
Co oceňujete u svých přátel?
Podporu
Vaše oblíbená činnost?
Odpočinek, relaxace
Vaše představa dokonalého štěstí?
Jsem šťastná teď
Vaše oblíbená barva?
Růžová 
Váš oblíbené zvíře?
Pes
Vaše oblíbená květina?
Levandule
Váš oblíbený spisovatel?
Patricia Cornwel
Nejoblíbenější jídlo a pití?
Maso a čaje
Co nejvíce nesnášíte?
Nespolehlivost a nezodpovědnost
Pro kterou lidskou chybu máte největší pochopení?
Nedochvilnost
Jaké je vaše oblíbené životní motto?
Nic není tak rychlé, jako drby u nás v práci. 
Ať ten, který tvrdí, že to nejde, nezdržuje toho, který už to dělá.

Text a foto: Mercedes Wimmerová, sekce Rozvoj Lidských zdrojů