Přejete si odebírat
novinky?

Newsletter ▼Newsletter ▲
Česká pošta

Zelená linka: 800 223 000

Mapa je můj svět, říká volyňský Čech...

Vadymova rodina patří mezi hrstku volyňských Čechů, kteří žili dlouhé roky na Ukrajině. Nedávno se vrátil do své vlasti. S vysokoškolským diplomem v kapse přijal místo třídiče balíků s příslibem, že si dodělá profesní zkoušky a bude řídit nákladní auto. Neuměl téměř slovo česky, ale díky tvrdé dřině si svůj sen splnil.

Kdy jste přijel do České republiky?
Jsem tady asi šestnáct měsíců. Přijel jsem jako krajan, přesněji jsem Volyňský Čech. Maminka je Češka, tatínek je Ukrajinec. Díky programu Miloše Zemana jsme dostali šanci se vrátit do rodné země. Maminka zatím žije na Ukrajině ve vesnici Bohemka, je to Nikolajevskaja oblast a je to odtud asi 1500 kilometrů. Jezdím tam jednou za rok na dva týdny.

Jak jste se dostal k práci na České poště?
Vystudoval jsem vysokou školu ekonomickou, obor management. Když jsem přišel do Čech, mluvil jsem hodně špatně česky, i teď mám velké problémy. Když jsem hledal práci, oslovil mě Luděk Svoboda. Nabídnul mi práci na poště s příslibem, že bych si mohl dodělat profesní průkaz řidiče, profesák.

Jaké byly začátky?
Ty začátky byly dost ostré, ale protože jsem to moc chtěl, tak jsem se snažil uspět. Začal jsem jako třídič balíků. Současně jsem si dělal ten profesní průkaz. Jezdil jsem na školení a po večerech, víkendech a volných dnech se učil češtinu a testy. Všechno bylo v češtině, měl jsem velké problémy tomu porozumět.

Chodíte někam na kurzy češtiny?
Pošta je můj jazyk! Učím se přímo v praxi, mezi lidmi. Je to přirozená škola.

Máte nějaké koníčky?
Mapy, miluji mapy, rád se dívám do map a studuji cesty. Každý večer otevřu mapu a studuji, kam ráno pojedu. Mapa a volant je můj svět. Když jsem byl na začátku kurzu, tak bylo pro mě hrozně těžké si zapamatovat ty cesty. Dneska už se vyznám, ale přiznám se, že mám i navigaci. Spíš pro jistotu, mapa je prostě mapa. Občas se dívám i na televizi.

Na jakou pozici jste nastoupil?
Začal jsem pracovat na pozici třídiče listovních zásilek a balíků. Půl roku jsem pracovat v této pozici. Od ledna jsem začal dělat profesní průkaz. Skončil jsem 22. dubna, to si pamatuji přesně.

Jaké byly začátky v novém zaměstnání?
Paní vedoucí mi našla mentora, který měl základy ruštiny. To byl můj první mentor na třídírně balíků pan Pešťák. Zpočátku jsme mluvili hodně rusky, potom jsem začal víc rozumět. Potom se mi věnoval pan Šmalcl, hodně mi pomohl taky pan Novák, který se o mě staral. Ale nejvíc jsem ležel v papírech, testech a mapách České republiky.

Jak vás přijali kolegové?
Každý člověk je jiný. Snažil jsem se hodně a dobře pracovat, aby mě viděli jako člověka, který si váží práce. Všude jsou lidé dobří, všude jsou lidé horší. Já jsem kolem sebe viděl jenom ty dobré. Měl jsem štěstí na kolegy, kteří mě zaučovali a kteří se mi věnovali.

Máte vůbec čas na osobní život?
Je ho málo, ale snažím se. Když mám volno, věnuji se manželce. Pochází z Ukrajiny, kde vystudovala vysokou školu, učila historii Ukrajiny a právo. Po příjezdu do Čech zkoušela pracovat na poště, ale ta práci jí neseděla. Nezvládla to fyzicky.

Manželka je ráda, že pracujete na poště?
Manželka je ráda, že pracuji. Byla to velká výzva a já jsem rád, že jsem to zvládnul. Profesní průkaz to bylo 180 hodin školení a 80 závěrečných otázek. Musel jsem studovat v češtině. Šlo to špatně. Když mi řekli, že jsem zkoušky udělal, byl úžasný pocit.

Luděk Svoboda, specialista pro nábor cizinců:
Pan Khoma je velmi skromný. Přestože neuměl dobře česky, zkoušky udělal napoprvé, měl jednu jedinou chybu. A to se povede málokterému řidiči z Čech. Je vůbec první krajan, ze kterého se stal řidič.
Velkou zásluhu na tom má paní Fojtová, vedoucí SPU v Českých Budějovicích. Prostudovala historii českých krajanů, jak se dostali na Ukrajinu, tehdy do carského Ruska a následně zpět. Nic nenechala náhodě a připravila zaměstnance na to, že mezi nimi bude pracovat český krajan. Zaměstnanci byli vstřícní a vůbec neřešili, jaké národnosti je nový pracovník, ale především to, jak pracuje. To, že je mezi kolegy velmi oblíbený, mluví za všechno.

Jaké bylo první setkání s panem Khomou?
Všichni krajani, kteří přijedou do České republiky, jsou soustředěni ministerstvem vnitra do střediska v Červené nad Vltavou. Pres arcidiecézní charitu, která má projekt Ministerstva vnitra „Návrat krajanů do České republiky“ na starosti, jsme oslovili paní ředitelku Světlanu Porsche. Dojeli jsme do Červené nad Vltavou a udělali tam krátkou prezentaci nabídky práce u České pošty. Bylo tam asi 30 až 50 lidí, mezi nimi i pan Khoma. Mluvili jsme o různých pozicích, například třídění zásilek, balíků a řidičů. Pan Khoma reagoval na nabídku třídění balíků s tím, že má zájem se stát řidičem. V té době jsme rozbíhali programy na podporu odborného vzdělávání zaměstnanců (POVEZ), takže jsme mohli dát panu Khomovi slib, že mu zaplatíme profesní průkaz.