Přejete si odebírat
novinky?

Newsletter ▼Newsletter ▲
Česká pošta

Zelená linka: 800 223 000

Kdysi jsem snila o vojenské uniformě...

Díky rychlé souhře náhod se ocitla na poště. Ještě první den pochybovala, zdali se jí práce bude líbit. Dnes je to už deset let, kdy poprvé oblékla pošťácký stejnokroj. Kdysi jsem chtěla jít k vojsku, říká Tereza Staňková, vedoucí pošty v Jindřichově Hradci. Dnes by neměnila. Ví, že si vybrala to nejlepší

 

Říkáte, že jste chtěla jít na vojenskou školu?
Ano, byl to takový můj sen. Od malička mě hodně bavil sport. Proto jsem přemýšlela o vojsku. Ale době, kdy jsem se rozhodovala, kterou cestou se vydám, jsem určitě nebyla psychicky tak vyspělá, abych udělala rozhodnutí na celý život. Studovala jsem obchodní akademii v Třeboni. Potom se to všechno seběhlo velkou shodou okolností.


Co se stalo?
Bydlím na malém městě, v Nové Včelnici. Mamka tam pracuje v Jednotě, a s každým se zná, s každým prohodí pár slov. V naší ulici bydlí dvě pošťačky, maminka s dcerou, a tak slovo dalo slovo, paní pošťačka se zmínila, že se na poště uvolnilo místo. A za pár dní už jsem nastupovala. Chytlo mě to hned, je to srdcová záležitost.

Jaké byly vaše první dny?
Začala jsem dělat střídače. To znamená, že jsem střídala jak přepážkové pracovnice, tak i doručovatele. Na malých poštách nebyli pracovníci rozděleni na přepážkové a doručovací, takže když někdo onemocněl, tak jsme se vzájemně střídali. První den jsem ještě pochybovala, jestli se mi bude líbit. Ale stačilo sotva pár hodin a věděla jsem, že je to ono.

Jak dlouho pracujete u České pošty?
Nedávno to bylo deset let. V Nové včelnici jsem na poštu nastupovala v dubnu 2008. V srpnu se to místo rušilo a já jsem dostala nabídku administrování, tady pod hradeckou jedničkou. Tak jsem to vzala. Musím říct, že to byla výborná škola. Když střídáte, tak musíte umět všechno, ke všemu se dostanete. Dneska mám v působnosti všechny ty pošty, na kterých jsem kdysi střídala. Velkou výhodou je, že se znám lidmi, i když někteří se vyměnili, někteří zůstali.

Co všechno musíte zvládat? 
V Nové včelnici jsem měla na starosti Czech Point. Od otevření pošty do konce.  Na velkých poštách má každý z nás nějakou činnost, které se věnuje, kdežto na těch malých poštách musíte umět všechno od podání dopisu po jeho zabalení a odeslání různými způsoby a mnoho dalších činností. 

Je u vás v rodině nějaký pošťák? 
Ne, jsem první.

Co vás na té práci baví nejvíc? 
Mám ráda práci a komunikaci s lidmi. Nedokážu si představit, že bych byla zaměstnaná někde v továrně a pracovala u pásu. Někdy mě to to hodně vyčerpává, ale zároveň hodně nabíjí. Komunikaci s lidmi opravdu potřebuji.

Co je naopak na vaší práci nejtěžší?
Když se vám začnou sypat personální věci. Když vám chybějí lidi, když někomu slíbíte dovolenou a potom mu ji nemůžete dát. Jste ten člověk, který dá a potom vezme, je to občas nevděčné. Snažím se vyhovět, ale někdy to opravdu nejde.

Jak dlouho jste vedoucí? 
Nastupovala jsem nejprve na místo směnaře. V Jindřichově Hradci jsem třetí rok. Z toho jeden rok jsem zastupovala vedoucího, který byl velmi nemocný, dnes už bohužel není mezi námi. Letos v lednu jsem byla oficiálně jmenovaná vedoucí pošty.

Kolik lidí vedete?
Oficiálně je to něco kolem padesáti lidí.  Naštěstí mám velmi dobrý kolektiv a to je ta největší deviza v mojí práci.

Jak řešíte konflikty na pracovišti?
Je pravda, že jsem si vzala ponaučení z předchozí práce. Byla jsem člověk, který mnoho věcí uzavírá a neřeší je, prostě introvert. Když jsem nastoupila sem, tak jsem si říkala, že to musím změnit. Nemůžu vést tolik lidí a neříct jim o těch problémech. Dneska když je nějaký problém, tak si to jdu s tím člověkem vyříkat. Chybu můžu udělat já, může jí udělat kdokoli. Je potřeba si to prostě vysvětlit a říct. Nemám ráda drbání a pomlouvání a všichni moji kolegové vědí, že s tím u mě nepochodí.

Jezdíte na nějaká školení?
Absolvovala jsem několik školení v Českých Budějovicích. Máme tam skvělou koučku, paní Broncovou. Díky těm školením jsem poznala mnoho věcí, situací. Třeba jsme si říkali, jaké jsou typy lidí. Když o tom mluvíte, najednou ty lidi vidíte úplně přesně před sebou, najednou je poznáte. Nebo poznáte situaci, která nastala nebo která se může stát. To už se mi stalo několikrát. Každý člověk je jiný a je potřeba na něm najít pozitivní stránky a ty rozvíjet.

Neměla jste někdy chuť se vším praštit a jít dělat někam jinam?
Ale to víte, že jo J V krizových situacích! Ale vždycky jsem si říkala, že všechno zlé je pro něco dobré. Ať už máte horší zkušenosti nebo lepší. Myslím, že když si z toho vyberete to správné, tak vás to dokáže vždycky posunout.

Máte čas na osobní život?
Letos je to lepší, ale loni jsem tady byla jednu chvíli na všechno sama. To se táhlo až do října nebo listopadu, do toho se otevíralo hodně nových partnerů. To bylo psychicky i časově hodně náročné.

Co děláte ve volném čase? 
Hodně ráda cestuji, poznávám nová místa a setkávám se s přáteli. Mám ráda kolo a míčové hry. U nás ve Včelnici trénuji děti ve florbalu. Sama jsem hrála za Jindřichův Hradec do dubna florbal závodně. Letos jsem aktivní sportování ukončila, chci se zaměřit na osobní život. Chci založit rodinu, mít děti. Bydlím ve svém bytě a občas na mě padá samota. Potřebuji sdílet zážitky a pocity.

Jste pyšná, že pracujete na poště?
Jsem určitě! Přirostlo mi to k srdci.

Nějaká poštovní historka?
Víc se setkáte s tím, že lidé křičí a jsou rozzlobení v tu chvíli je pro nás velký úspěch člověka uklidnit a najít společné řešení. Úplným úspěchem je, když člověk odchází spokojen a s úsměvem.

Zajímavá čísla:

·         10 let strávených na poště
·         55 podřízených
·         1950 dní strávených za poštovní přepážkou 
·         5000 zásilek denně projde poštou Jindřichův Hradec
·         12 000 kilometrů ujela a ušla v době, kdy doručovala

Proustův dotazník pro Terezu Staňkovou:

Jaká je vaše nejvýraznější vlastnost?
Sociální cítění.
Co oceňujete u svých přátel?
Upřímnost.
Vaše oblíbená činnost?
Jízda na kole.
Vaše představa dokonalého štěstí?
Dokonalé štěstí neexistuje, mám radost z každého dne.
Kde byste ráda žila?
Tady, kde žiju.
Vaše oblíbená barva?
Žlutá.
Váš oblíbené zvíře?
Pes.
Vaše oblíbená květina?
Růže.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo a pití?
Jím všechno, ale snad nejvíc mám ráda řízek.
Co nejvíce nesnášíte?
Pomluvy.
Pro kterou lidskou chybu máte největší pochopení?
Lidský omyl.
Jaké je vaše oblíbené životní motto?
Dokud mi nevezmou úsměv z tváře, nebudu na konci sil.

Text a foto: Mercedes Wimmerová, sekce Rozvoj Lidských Zdrojů